Nestárnoucí, všestranné i odvážné overaly

Nejprve je třeba vyjasnit si pojmy. Jumpsuit je specifický pojem, je užší a zakrývá paže i nohy. Vznikl v roce 1919 původně jako funkční oděv pro parašutisty, byl určený pro skoky padákem. Overal je poněkud volnější, oblékali jej muži obsluhující tavicí pece a ženy jej vzaly za svůj při práci v továrnách během druhé světové války. Takzvané lacláče, tedy overaly s odnímatelnými ramínky, představili Levi Strauss a Jacob Davis v 90. letech 20. století. Módní následovníky má nejčastěji jumpsuit, pravděpodobně právě pro úzký střih, který lichotí postavě (v češtině se však všem zmíněným typům říká overaly).  

Ve 30. letech 20. století je začala vytvářet módní návrhářka Elsa Schiaparelli. Hodně se o nich mluvilo, nicméně je pravděpodobně nosilo jen málo odvážných žen. Sportovní styl Very Maxwell v polovině 40. let si cestu do ulic už našel, ale přesto byl považován za výstřelek módy. Overaly, které ženy nosily během druhé světové války, byly převážně funkční. Ztělesňovala je Rosie the Riveter, popkulturní ikona válečného období. V padesátých letech pak někteří američtí návrháři, jako například Bonnie Cashin, experimentovali s večerními overaly. Trvalo však další desetiletí, než se staly populární pro denní i večerní oblečení.

Ve Vogue se overal, tedy přesněji jumpsuit, objevil poprvé v září 1964. Hnědý vlněný model Guy Laroche byl sladěn s bundou z tulení kůže. Tento fashion statement se jen o pár měsíců později proměnil v trend, když se ve Vogue v lednu 1965 objevily dva bílé „kosmické“ kousky. Během šedesátých a sedmdesátých let byly overaly na výsluní. Sportovní na den a kožené nebo vzorované na večer. Téměř každý návrhář měl svou vlastní verzi, mezi nimi také Oscar de la Renta, Christian Dior, André Courrèges a Yves Saint Laurent. 

Overal sedmdesátých let byl unisexový, oblíbili si jej ženy i muži. Cher a Elvis přenesli tento styl do svých vystoupení a pravidelní návštěvníci klubu Studio 54 tančili disco v modelech od Halstona.

V osmdesátých letech se overaly proslavily natolik, že je americký návrhář Geoffrey Beene označil za „večerní šaty příštího století“. Okolo přelomu tisíciletí nadšení okolo overalů opadlo. V roce 2002 však začal Nicolas Ghesquière, který pracoval pro módní dům Balenciaga, experimentovat s tkaninami a vzory. Na módní mola vyslal inovované overaly a ty začaly být znovu populární. Protože se příjemně nosí, jsou všestranné a přitom trochu odvážné, staly se základem moderního šatníku.