Fashion

MBPFW, den první: ověřené siluety a hra na jistotu

Hra se změnila, dnes už je nad slunce jasné, že dramata na fashion weeku se dějí spíše venku a v hledišti než na molu. Pokud byla móda vždy zrcadlem toho, co se děje ve společnosti, pak to znamená, že ta současná se nese ve znamení nositelnosti, komfortních zón a ověřených siluet. První den MBPFW byl toho jasným důkazem, k vidění totiž nebyla jenom tvorba českých návrhářů (a jedné oděvní značky), ale i záblesky Roksandy Ilinčič, Christopha Lemaira či Phoebe Philo.
Věc se má tak, že dnes už nikdo nic převratného nevymyslí, všechna témata s největší pravděpodobností byla zpracována. Lidská kreativita má také své limity, což je bohužel stále evidentnější. Z toho vyplývá, že je opravdu jen na současném autorovi, jak svou tvorbu pojme, jestli se s její pomocí odváží otevírat nová témata a rozvířit hladiny vody, nebo bude hrát na jistotu. 

Jan Černý 

Úplně první přehlídka, v tomto případě statická prezentace, to v surovém prostoru divadla DUP39 do značné míry potvrdila. 
Foto: Martin Štembera
Jan Černý, navzdory svému relativně nízkému věku, v ní ukázal, že duchu doby zcela rozumí, jeho looky obsahovaly všechny současné insignie: vrchní oversize siluety kombinované se slim spodními, batiku, i populární puffers. 
Při podrobném zkoumání kolekce se člověk nemůže vyhnout reminiscenci na Tisciho éru u Givenchy, byl to právě on, kdo opakovaně pracoval s tématem vrstvení a mixování materiálů a proporcí. Černý také pochopil dnešní inklinaci spotřebitele k logománii, v různé podobě byla loga opakována na mikinách či košilích, ocenit je třeba i důraz na detail v podobě kovových doplňků jako z doby kamenné, drsných jako sám prostor, ve kterém byly prezentovány. 
Jeho kolekce potvrdila, že zpracování oděvů dobře rozumí, chápe, co jeho klient chce, avšak (i v rámci své tvorby) neadresoval žádné nové otázky a nenabídl nové odpovědi a to s největší pravděpodobností ani nebyl jeho záměr.

MODRA Moniky Drápalové

Černého urban style vystřídal úplný protiklad, MODRA Moniky Drápalové, která svou kolekci předvedla v hlavním prostoru tohoto ročníku MBPFW, v 5. patře OD Kotva. Jeho odhalená betonová konstrukce jí výborně zahrála do karet, když ještě umocnila protiklad čistoty bílé barvy, která byla použita u všech looků, od hlavy až k patě. 
Foto: Martin Štembera
Drápalová je jedna z mála, která monochrom dělá a dělá ho dobře. Pohrála si se sportovním nádechem citlivě zlomeným feminními konturami, její modely měly v podstatě všechno, co potřebuje a vyhledává žena dneška: strohost i hravost, něhu v podobě jemných volánků i pragmatičnost nekomplikovaných materiálů a pojetí střihů. Tenké, téměř zbojnické copánky a čepičky s oušky evokující Where the Wild Things Are Maurice Sendaka byly zcela namístě, dopovídaly totiž celý příběh oděvu, dávajíc mu vtipnou a líbivou hravost. 
Less bylo v tomhle případě more, Monika Drápalová to totiž nejen sama deklarovala, ale také i prakticky předvedla.

Imreczeova/Nehera by Blackout Therapy

Společným jmenovatelem bloku Imreczeova/Nehera by Blackout Therapy byla nejen nálada obou kolekcí, ale také barevnost, v obou případech se víckrát objevily ostré tóny hořčicové a neutrální camel. Při pohledu na některé looky Imreczeové, která svou přehlídku otevřela oku lahodící lesní zelenou, se člověk místy neubránil pocitu, že kouká na color blocking, kterým se dlouhodobě profiluje Roksanda Ilinčič, kabáty zase měly detaily, hrubé pásky a prošití, na které jsme byli zvyklí za éry Christopha Lemaire u Hermés. Co není zas úplně na škodu, materiály se příliš nebijí s formou, zejména šaty a kabáty jsou líbivé a zcela nositelné.
Nehera, která se dlouhodobě nevymyká své filozofii, kterou je minimalistický purismus, také ničím nepřekvapila, což však je v jejím případě právě a také součástí této filozofie. 
Foto: Martin Štembera
Zvládnutí ultra jednoduchých siluet vždy vyžaduje bezchybné technické zpracování, v tom je totiž jejich síla, což se Neheře opakovaně daří. S barevnou škálou zbytečně neexperimentuje a hýbe se v klasice. Krémová a bílá, béžová a naturální zemité odstíny evokují střízlivý luxus a přímý světonázor o propojení tradice (na kterou mimo jiné odkazovaly hlavu pokrývající kapuce a šály uvázané jako insitní šátky) a moderní simplicity. 
Jednou ze silných stránek Nehery je, že umí s lehkostí skloubit nádech folkloru se strohostí, nepůsobí to však jako póza, naopak, je to autentická poloha vycházející z historie značky a jasné představy o cílové klientele. 

Tereza Vu

Úvodní den letošního pražského týdne módy uzavřela večerní show Terezy Vu, která má, jako jedna z mála v našich zeměpisných šířkách, odvahu pracovat se spodním prádlem na haute couture úrovni. Její kolekce nejsou jen otázkou módní tvorby, jsou především velice intimní zpovědí autorky jako ženy, se všemi jejími světlými i temnými stránkami. 
Foto: Martin Štembera
Na rozdíl od poslední kolekce, kde převládala příjemná smetanová a zlatá, se Vu tentokrát vydala na nebezpečnou stezku sexuálních představ a fantazie. Za zvuků hard techna (něco jako když zkřížíte Kraftwerk s Rammsteinem) byly po jednom na molo postupně a zcela strategicky vyslány všechny looky, všechny v dramatické černé, všechny s podvazky nejen tam, kde je známe, ale i na nylonových ponožkách, což ještě podtrhlo výsostně erotický náboj s příchutí sadomasochie. Ta byla, jako juxtapozice k elegantní krajce, k vidění též u latexových setů a šatů. 
Vu je nesporně výjimečným úkazem česko-slovenské módní scény, a to nejen díky specifickému segmentu, ve kterém tvoří, ale i smyslu pro detail a krejčovskému perfekcionismu. Její tvorba má něco, co mnohým dnešním návrhářům chybí, z Terezy Vu totiž vychází upřímná a silná emoce, kterou jí navíc člověk věří.