Barva jako terapie. Proč si ženy po rozchodu radikálně mění vlasy?

Existuje téměř univerzální scénář: vztah skončí a následuje návštěva kadeřníka. Naše vlasy se stávají takovým pomyslným plátnem, na které se promítá potřeba začít znovu. Není divu, podle psychologických studií je změna vzhledu jedním z nejčastějších vyrovnávacích mechanismů po prožití zásadní životní události. Výzkum od profesorů Anthonyho T. Pintera a Jeda R. Brubakera z University of Colorado Boulder, ukazuje, že lidé po rozchodu aktivně hledají způsoby, jak redefinovat vlastní identitu. A jak víme, změna účesu je rychlá, viditelná a symbolická.

„Ano, tohle se děje velmi často,“ potvrzuje kadeřník Michal Zapoměl v odpovědi na otázku, zda ženy po rozchodu žádají radikální proměnu. „Rozchod je období, kdy mají přirozenou potřebu změny, jenže ty volby nebývají úplně šťastné. Ženy přicházejí unavené, smutné, někdy až zoufalé, a chtějí všechno jinak. Vlasy krátké, tmavé, platinové, cokoliv, co smaže minulost.“ Výsledky takové potřeby proměny na vlastní kůži pocítila u kadeřníka skoro každá z nás.

A právě ono „smazání“ je klíčové. Vlasy jsou hmatatelné, rostou, dají se ostříhat. V mnoha kulturách symbolizují sílu, ženskost i životní energii. Antropologické studie dlouhodobě popisují stříhání vlasů jako rituál přechodu od smutku k nové fázi života. Michal Zapoměl ale podle svých zkušeností z praxe upozorňuje na druhou stranu mince: „Upřímně, těchto radikálních změn se trochu bojím. Většinou vydrží velmi krátce a často po nich následuje ještě větší pláč a lítost.“ Je tedy změna vlasů skutečnou proměnou, nebo jen emocionálním gestem? „Většinou v tom vidím spíš rituál než skutečný nástroj změny,“ říká kadeřník. „Takový malý truc nebo snahu zhmotnit emoci. Vlasy jsou ideální nosič symboliky. Je to fyzické, viditelné, okamžité. Ale ve své podstatě je to hlavně emoce.“

Psychologové hovoří o takzvaném symbolickém self-completion efektu: když máme pocit ztráty kontroly, snažíme se ji obnovit skrze viditelné změny. Rozchod narušuje identitu „my“ a vrací nás k otázce „kdo jsem já“. Vlasy se tak stávají nástrojem, jak si tuto otázku znovu položit. Zkušený kadeřník však ví, že mezi impulzem a skutečnou transformací je rozdíl. „Klíčový je rozhovor. Kadeřnictví je svým způsobem zpovědnice. Během hovoru se ukáže, jestli je rozhodnutí hluboké a opravdové, nebo jen zoufalý výkřik. Pokud cítím, že je to příliš emotivní, snažím se brzdit. Ne zakazovat, ale zpomalit.“

Může ale radikální proměna skutečně pomoci uzavřít kapitolu? „Krátkodobě se po proměně cítí sebevědomější skoro všechny ženy,“ říká Zapoměl. „Ale dlouhodobě je připraveno změnu unést zhruba dvacet procent žen. Zbytek se po čase vrací zpátky – nejen k účesu, ale i k sobě samotné.“ A my si říkáme, že možná právě v tom je odpověď. Vlasy mohou být začátkem, ale nejsou cílem. Skutečná proměna nespočívá v novém odstínu vlasů, ale ve vědomém rozhodnutí se posunout dál.