Health 
Bez lepku. Kdy má smysl držet gluten free dietu, kdy může škodit a na co si dát pozor
Cindy Kerberová16. 5. 2025
Knowledge is power. V případě zdravého stravování to platí dvojnásob. Jak to je s lepkem? Škodí, neškodí? Co všechno souvisí s gluten free dietou a co to vůbec znamená jíst bezlepkovou stravu? „Pokud se naučíme sledovat složení potravin, zjistíme, že lepek najdeme i tam, kde bychom ho nečekali," upozorňuje specialistka na výživu.
Foto: STEPHANIE GALEA FOR VOGUE CS
Lepek, bezlepková dieta, gluten free, bezlepkové potraviny. Témata, která v posledních letech rezonují nejen oblastí wellbeingu. Měli bychom se lepku vyhýbat, nebo jde jen o bouři ve sklenici vody? Pojďme si to u příležitosti Mezinárodní dne celiakie, které připadá na 16. května, vyjasnit. Kolem celiakie panuje spousta mýtů a nejasností.
Podle aktuálního průzkumu společnosti Dr. Schär až čtyři z pěti lidí trpících celiakií o své nemoci vůbec nevědí a své zdravotní potíže připisují mylně stresu. Týká se to zejména žen, které celiakií trpí dvakrát častěji než muži. Pouze jeden člověk ze sedmi je správně diagnostikován. Součástí celosvětové kampaně upozorňující na problematiku působení lepku je také jednoduchý on-line test příznaků, který vám může dost napovědět, než se vydáte k lékaři na potvrzení či vyvrácení diagnózy.
Ženám celiakie hrozí dvakrát častěji než mužům."
„Cílem kampaně je edukace a pomoc s včasným odhalením celiakie. Mnoho lidí žije dlouhodobě s potížemi, které si nespojují s nesnášenlivostí lepku. Test příznaků je jednoduchý první krok k řešení,“ říká mgr. ing. Jana Malachovská. S nutriční terapeutkou a výživovou specialistkou společnosti Dr. Schär jsme si povídali o bezlepkové dietě, co vůbec znamená ji dodržovat, jaká jsou její úskalí i výhody.
Proč dnes slyšíme o celiakii mnohem častěji než dřív? Jde o módní trend, nebo počet diagnostikovaných skutečně narostl?
Důvodů je hned několik. Celiakie je onemocnění, které je geneticky podmíněné, a k jeho rozvoji dochází působením kombinací mnohých faktorů. Člověk, který genetickou predispozici nemá, celiakií neonemocní nikdy. Přítomnost genů HLA-DQ2, případně HLA-DQ8, je tedy pro vznik celiakie zásadní a takto predisponovaných osob je v populaci asi 30–40 %. Víme však, že pacientů s celiakií je v populaci jedno až dvě procenta, takže u většiny lidí s genetickým rizikem v průběhu celého života celiakie vůbec nepropukne.
Čtyři z pěti lidí o své celiakii vůbec nevědí a příznaky nemoci mylně připisují stresu."
Přesto o celiakii slyšíme stále častěji. Pokud bychom to nazvali módním trendem, rozhodně bych tento trend vnímala pozitivně – odhalená celiakie rovná se možnost okamžité léčby a úlevy u pacientů s potížemi, ale také minimalizace rizik, které neléčená celiakie přináší.
Ve své praxi vnímám velký pokrok v diagnostice celiakie od období covidu, kdy nejen lékaři začali provádět testování na celiakii častěji, ale sami lidé začali mít o své zdraví větší zájem – nebo strach. Dalším důvodem je stále lepší informovanost o celiakii, fungování pacientských organizací i různých skupin na sociálních sítích.
Pokud jde o skutečný nárůst diagnóz, i toto je tématem k zamyšlení – víme, že genetická dispozice a současná konzumace lepku nemusí nutně vést k rozvoji onemocnění. Často zde působí některý z dalších faktorů, který je pro organismus zátěžový, a právě díky této zátěži spustí autoimunitní reakci. Spouštěče mohou být různé – od virových střevních infekcí, změn střevního mikrobiomu přes záněty až po stres. Mnozí lidé uvádějí, že právě stres vnímají jako spouštěč svého onemocnění. V dnešní hektické době, kdy jsou všichni stresu neustále vystaveni a kdy ne všichni zvládají efektivní copingové strategie, můžeme předpokládat, že u stále většího množství lidí s genetickou dispozicí může nemoc propuknout právě díky stresové zátěži.
Jaké jsou nejčastější příznaky celiakie a které jsou naopak ty nečekané, takže je lidé často přehlížejí?
Typickými příznaky jsou ty, které jsou způsobené poškozením střeva v důsledku konzumace lepku při neléčené nebo dosud nediagnostikované celiakii. Jedná se o veškeré pocity střevního dyskomfortu, jako je nadýmání a plynatost, pocit nafouklého břicha nebo jeho bolesti břicha, průjem či potíže s častou řídkou stolicí. Typické jsou také potíže, které jsou způsobeny nedostatečným vstřebáváním živin. Mezi nejčastější patří anémie z nedostatku železa, osteoporóza z nedostatku vápníku, dále pak potíže způsobené nedostatkem vitaminu B12, D a kyseliny listové.
Existují také netypické příznaky, že naše tělo lepek odmítá?
I netypické příznaky celiakie jsou velmi časté, ač si je s celiakií zpočátku vůbec nespojujeme, protože se jedná o symptomy, které provázejí širokou škálu různých onemocnění. Velmi častým příznakem celiakie, který nesouvisí přímo s trávicím traktem, je únava. Dále to mohou být úzkosti, pocity podrážděnosti, změny nálad.
Velmi častým příznakem celiakie je únava nebo úzkost."
Psychická nepohoda může vést až k rozvoji deprese. S celiakií si také běžně nespojujeme gynekologické potíže u žen, ať už se jedná o poruchy menstruačního cyklu, opožděnou pubertu, nebo neplodnost a opakované potraty. S nedostatkem vápníku nesouvisí pouze osteoporóza, ale také větší náchylnost k úrazům a zlomeninám, bolesti kloubů a kostí. Dalšími příznaky pak mohou být různé neurologické potíže – brnění končetin a periferní neuropatie, potíže s udržením rovnováhy, migrény a poruchy soustředění známé jako mozková mlha.
Všechny tyto potíže se mohou projevovat v různé intenzitě a platí zde přímá úměra, že čím menší intenzita, tím menší těmto potížím věnujeme pozornost, což může vést k tomu, že celiakie zůstává dlouho neodhalená.
Foto: Schär
Může mít člověk celiakii, a přesto žít léta bez jasných potíží?
Bohužel ano. Asymptomatická celiakie je velmi častá a ač dochází k poškozování střevní sliznice, člověk nemusí mít subjektivně žádné výraznější potíže. Nebo mohou být opravdu jen natolik mírné, že jim nevěnuje žádnou pozornost. Pokud pacient nemá žádné specifické příznaky, velmi často se projevují právě příznaky nespecifické, které se pak léčí separovaně, například anémie, neplodnost či jiná autoimunitní onemocnění (např. štítné žlázy či diabetes mellitus).
I když člověk nemá žádné výraznější potíže, je důležité onemocnění správně diagnostikovat, aby se zamezilo dalšímu poškozování střevní sliznice a rozvoji dalších komplikací – poruchám vstřebávání živin, rozvoji dalších autoimunitních onemocnění nebo vzniku nádorového onemocnění střev.
Jak probíhá vyšetření na celiakii?
Diagnostika kombinuje několik vyšetření. Základem jsou krevní testy a provedení endoskopie s biopsií, případně genetické testy. Základem je sérologický test, během kterého se z krve vyšetřují protilátky proti složkám lepku nebo střevní tkáně. Nejčastějším testem bývá vyšetření na protilátky proti tkáňové transglutamináze, tj. anti-tTG IgA. Pokud jsou protilátky pozitivní, následuje endoskopické vyšetření s biopsií. Díky tomuto vyšetření vidí lékař stav sliznice a následným histologickým vyšetřením vzorků je potvrzena diagnóza. Výjimkou je vyšetření u dětí, kde je možné diagnostikovat celiakii i bez biopsie v případě, že hodnoty anti-tTG IgA jsou vyšší než desetinásobek normy.
Jaké jsou nejčastější chyby při podezření na celiakii?
Nejčastější chybou je nasazení bezlepkové diety bez předchozího vyšetření lékařem. Veškerá vyšetření, která mají celiakii potvrdit či vyloučit, musejí probíhat při běžné konzumaci lepku. Pokud člověk zahájí dietu dříve, výsledky mohou být falešně negativní, protože dodržování diety může vést k relativně rychlé úpravě celkového zdravotního stavu. I střevní klky, které byly lepkem výrazně poškozeny, se mohou po nasazení diety rychle regenerovat a výsledek vyšetření a celkový střevní nález nemusí vůbec odpovídat nálezu běžnému pro pacienta s celiakií.
Foto: Schär
Co si myslíte o trendech, kdy lidé přecházejí na bezlepkovou dietu i bez diagnózy? Je to zdraví prospěšné, nebo naopak škodlivé?
Skutečně za tím může být i jakýsi módní trend. Vídáme, že se k bezlepkové dietě uchylují lidé, kteří by ji ve skutečnosti vůbec držet nemuseli a ani jim není ničím prospěšná. Jejich přesvědčení o tom, že je to správná cesta ke zdraví nebo štíhlé linii funguje jako placebo efekt, který může způsobit, že se cítí lépe. Vzhledem k dnešnímu obrovskému vlivu sociálních sítí se informace od známých osobností nebo o známých osobnostech šíří velmi rychle. Pokud je bezlepková dieta prezentována někým, kdo může společnost ovlivnit, ať svým jednáním, nebo vzhledem (a jeho případnou změnou k lepšímu po dodržování bezlepkové diety), vzniká nám ve společnosti nový výživový trend. Ten však nemusí být vůbec prospěšný. Co jednomu pomáhá, druhému může škodit.
Nemůže se stát, že při bezlepkové dietě dojde k nedostatku důležitých živin?
Nutriční složení přirozeně bezlepkových surovin, kterými se často lepkové suroviny nahrazují, obsahuje mnohem méně důležitých živin. Nevědomě tak může docházet k různým deficitům. I u pacientů s celiakií, pro které je naopak bezlepková dieta jedinou a 100% účinnou léčbou bez vedlejších účinků, může docházet k deficitům. U nich je ale předpoklad, že dietu vnímají jako léčbu a přistupují k ní zodpovědně. Znají rizika, a pokud spolupracují s lékařem či nutričním terapeutem, tak také vědí, kde a čím stravu obohatit nebo doplnit, aby byla plnohodnotná. Lidé, kteří následují nějaký trend, se často zaměří jen na to, co mají omezit nebo vynechat, a vůbec nepřemýšlejí nad tím, že tím může jejich tělo i strádat.
Dieta? Co jednomu pomáhá, druhému může škodit."
Proč je všude tolik lepku?
Lepek je přirozenou součástí obilovin, má výborné technologické vlastnosti, díky kterým je často přidáván i tam, kam nepatří. Na to si dejte u bezlepkové diety pozor. Důležité je zmínit, že zdravému člověku lepek neškodí, střeva ho umí velmi dobře zpracovat. Pokud ho ale ze stravy na nějakou dobu vyřadí, nejenže se ochudí o důležité živiny, ale jeho střeva sníží produkci enzymů, které lepek zpracovávají, tím se také změní mikrobiální osídlení střevního traktu. Při opětovném zařazení lepku se na tuto změnu musí zase adaptovat, což může být pro organismus (zbytečná) zátěž, která s sebou přináší nepříjemnosti, jako je nadýmání, pocit střevního dyskomfortu, průjem či zácpa.
Je pravda, že bezlepková dieta může pomoci s úpravou únavy, stavu pleti nebo váhou i u zdravých lidí?
Až takové zázračné vlastnosti bych bezlepkové dietě nepřipisovala. Lepek nemůže ani za únavu, ani za pleť nebo nadváhu. Za všechny tyto nepříjemnosti může nevyváženost stravy, s čímž lepek může hodně souviset. Všeho moc škodí, a to platí i u lepku. Lepek se přirozeně vyskytuje v obilovinách, které jsou součástí pečiva, sušenek, těstovin… To vše jsou potraviny velmi bohaté na sacharidy a celkovou energii. Z toho může spousta lidí usuzovat, že lepek je zodpovědný za jejich nadváhu. U potravin s lepkem je také důležité rozlišovat jejich kvalitu, protože kvalitní kváskový chléb či celozrnná bageta se semínky je rozhodně nutričně bohatší a celkově zdravější než průmyslově zpracované trvanlivé pečivo. To by mohlo být jednou z příčin potíží s pletí či únavou. Kromě kosmetiky můžeme podpořit zdraví pleti i stravou – prospěšné jsou zdravé tuky, které mohou být třeba v semínkách na pečivu nebo v avokádu, které použijeme na pomazánku. Naopak pleti škodí cukr, trans-tuky, přídatné látky, a to vše najdeme právě v průmyslově zpracovaných potravinách. Podobné je to i s únavou – málo živin, hodně cukru, soli, konzervantů.
Kromě kosmetiky můžeme podpořit zdraví pleti i stravou."
Jak moc zásadní je bezlepková dieta pro pacienta s celiakií – opravdu „stačí jen trochu omezit“ lepek?
Rozhodně nestačí! U pacienta s celiakií je bezlepková dieta jedinou léčbou. Bezlepková dieta musí být opravdu striktní a celoživotní. Lékaři to často přirovnávají k těhotenství a jak moc je žena těhotná: trochu, nebo hodně? U těhotenství stejně jako u celiakie existuje jen odpověď „ano“ a „ne“. Celiakie vyléčit nejde, je to autoimunitní onemocnění, které pokud jednou propukne, bude s námi celý život. To ale neznamená, že by nás mělo celý život nějak ohrožovat nebo omezovat. Jediné omezení, které nám přináší, je dodržování bezlepkové diety. I sebemenší množství lepku může znovu aktivovat imunitní reakci ve střevech, která už mohla být naprosto zhojená a fungovat úplně jako u zdravého člověka.
Jaké jsou nejčastější chyby lidí, kteří si myslí, že dodržují bezlepkovou dietu, ale přitom lepek v nějaké formě stále konzumují?
Nejčastější chybou je nedostatečná informovanost. Málo informací o celiakii, bezlepkové dietě a zanedbávání čtení etiket a informací o složení výrobků, zejména v začátcích dodržování bezlepkové diety. Pokud si tento návyk osvojíme a etikety nečteme, můžeme takto chybovat opravdu dlouhou dobu a konzumovat lepek, aniž bychom o tom věděli. Pokud se naučíme sledovat složení potravin, které běžně konzumujeme, zjistíme, že lepek najdeme i tam, kde bychom ho nečekali. Je součástí mnohých průmyslově zpracovaných potravin jako zahušťovadlo, stabilizátor, ochucovadlo, ale může být také v přirozeně bezlepkových potravinách kvůli zbytkové či křížové kontaminaci.
Foto: Schär
Pozor tedy zejména na sladkosti – různé tyčinky, plněné čokolády, bonbony, lízátka, oplatky, želé – lepek může být v polevách, náplních, želatině. Nebezpečí se skrývá také v hotových omáčkách, kořenících směsích, kečupech, hořčicích, marinádách, dresincích, dále v instantních pokrmech, jako jsou polévky nebo třeba směsi na přípravu různých příloh (bramborová kaše nebo bramborové knedlíky), stejně tak bramborové hranolky bývají často obalované ve škrobu obsahujícím lepek.
Jde pouze jen o jídlo, nebo je potřeba si dávat pozor i na něco jiného?
Lepek můžeme konzumovat i v lécích nebo v kosmetice, proto je vždy potřeba kontrolovat pomocné látky. Problém nevzniká při kontaktu s kůží, ale pouze při konzumaci, hlídáme si proto složení u léků a výživových doplňků ve formě tablet a v případě kosmetiky s produkty, které přicházejí do kontaktu s ústy – balzámy, rtěnky, zubní pasty nebo krémy.
Lepek může být i v kosmetice, která je v kontaktu s ústy."
Často se může stát, že i když už se v bezlepkové dietě dobře orientujeme, zkonzumujeme lepek náhodně třeba v restauraci, kde si s klidným svědomím objednáme přirozeně bezlepkové jídlo. To však může být kontaminováno přímo v kuchyni při přípravě. Vždy je dobré se informovat, zda je pokrm opravdu bez lepku, kde a jakým způsobem je připravován. V mnohých restauracích, pokud je na naše omezení upozorníme, jsou vstřícní a dokáží nám připravit pokrm opravdu bezlepkově a bez rizika křížové kontaminace.
Jak se změnil přístup k bezlepkové dietě v posledních letech? Je dnes snazší ji dodržovat?
Stejně jako se vyvíjí naše společnost, vyvíjí se i trh, marketing, výroba a technologické postupy. Stejně tak přibývá lidí s výživovými omezeními, na které potravinářský průmysl cílí. V případě bezlepkové diety tomu hodně pomáhají i sociální sítě a trendy ve společnosti, neboť mnozí lidé bezlepkovou dietu propagují jako „zdravou formu stravování“, ač k jejímu dodržování nemají žádný reálný důvod. V současné době nalezneme na pultech nepřeberné množství bezlepkových produktů, zároveň stoupá i jejich kvalita. Celkově společnost dnes vnímá bezlepkovou dietu jako něco, co je přirozené, ať už jde o individuální rozhodnutí člověka, že tímto směrem jít chce, nebo jde o člověka s celiakií, který touto cestou jít musí. Možná i toto přijetí individuality člověka společností činí dodržování jakékoli diety jednodušší.
Foto: Schär
Existuje nějaký výzkum, který slibuje alternativní léčbu bez nutnosti striktní diety?
V současné době probíhá několik výzkumů, které se zaměřují na celiakii, na zmírnění jejích příznaků nebo i na léčbu samotnou. Ačkoli jsou některé již ve fázi vědeckých výzkumů, stále zůstává jedinou účinnou léčbou celiakie přísná a celoživotní bezlepková dieta. Jeden z výzkumů je zaměřen na štěpení lepku ještě předtím, než stihne ve střevě spustit imunitní reakci. V rámci této enzymatické terapie je již na trhu několik přípravků, které slibují celiakům úlevu, nicméně stále jsou tyto trávicí enzymy vnímány pouze jako doplněk stravy, nikoli léčivý přípravek. A rozhodně nenahrazují dietu. Trávicí enzym může být do budoucna pomocníkem při náhodné a jednorázové konzumaci lepku.
Další výzkum se zabývá přípravkem, který snižuje propustnost střeva a aktivaci imunitní reakce. Některé studie poukazují na zmírnění příznaků celiakie. Jedná se ale opět o přípravek, který může být vhodným doplňkem k dietě, ne však její náhradou.
Co vakcína na celiakii?
Výzkumy stále probíhají a zabývají se modulací imunitní odpovědi, tzn. snaží se cílit na imunitní systém tak, aby nereagoval přehnaně na lepek. Výsledkem by bylo, že imunitní systém bude lepek tolerovat a nespustí autoimunitní reakci. Cílem je tedy řešit příčinu celiakie. Výzkumy se zdají být nadějné, ale zavedení do praxe je běh na dlouhou trať. Nejblíže k uvedení do praxe je zatím enzymatická terapie, ta ale řeší pouze následky a samotnou celiakii nijak neléčí.
Vogue
