Spása pro pleť v podobě „cold plunge“ aneb Co jsem za týden mrazivého testování zjistila?

Uvědomuji si, že mé rozhořčení pramení především z toho, v co kosmetický průmysl doufá, a opravdu se snažím, abych neparticipovala na tom, čemu Sonya Renee Taylor říká „škodlivé nakupování“ (tedy utrácení za kosmetické či módní věci, o kterých si myslíte, že je nutně potřebujete, ale které vám ve výsledku nepřinášejí vůbec žádnou radost). Když se mi však naskytla příležitost strávit nějaký čas tím, že budu na vlastní kůži zkoumat efekt nejnovějších metod na své pleti, nemohla jsem rychleji říct ano. A protože jsem navíc narozená ve znamení Raka (a je mi dobře ve vodě jakéhokoliv druhu), představa, že se budu každý den, celý následující týden, rituálně ponořovat do ledové vody, mi ani trochu nevadila. (Bože, jak jsem byla před týdnem mladá a naivní.)

Mám za sebou týdenní popíjení super drahých smoothies pro zlepšení pleti a můj obličej podle toho vypadá. Pocit dokonalosti mi přitom kazí jen škodolibě vyhlížející červený pupínek nad horním rtem. 

Do lázní Wi Spa v losangeleské korejské čtvrti chodím od svých dvaadvaceti, a stále mám smrtelnou hrůzu z  odhalování, které bazénová část stále vyžaduje. Můj stres dnes naštěstí zmírňuje vědomí, že dnes tu přece jen půjde o víc..

S partnerem jsme se sem vydali po práci. Svlékáme se a schováváme si věci, zatímco nás ujišťují, že naše lázeň nebude MOC ledová. V dámské části spa se nacházejí tři společné vany — středně horká, opravdu horká a studená — a právě do poslední z nich jsem se vydala, jakmile jsem opustila pohodlí středně horké vany, kde obvykle trávím minimálně půlhodinu. Pomalu a nešťastně ponořuji každičký centimetr svého těla a třesu se (i když uznávám, že voda není ledová, je „jen“ studená). Odmítám! Konečně se ponořím celým tělem, zuby drkotají, jako by měly každou chvíli vyskočit z čelisti. Cítím se totálně ponížená — skupinou holek opodál, které se ponoří bez mrknutí oka.

Jakmile strávím několik mrazivých minut ve studené vaně, spěchám zpět do bezpečí středně teplé vany — a už teď mám pocit (jsem snad blázen?), že je má pleť jemnější, když si lehce přejedu po tváři.

A hle, druhý den se při cestě do lázní Wi Spa v místním spa obchůdku zblázním a utratím 30 dolarů za kosmetické produkty, které vůbec nepotřebuji (ale zoufale je chci). Pořídím si pleťovou masku Dr. Jart a doplním zásoby milované kolagenové mlhy od Kahi. Tohle byl vždycky můj modus operandi: když se mi aktivně kazí pleť, nevěnuji 30 vteřin tomu, abych se odlíčila, ale když můj obličej vypadá náhodou obstojně, utratím majlant za produkty, které ho mají ještě víc vylepšit.

Masku na obličej aplikuji hned po svém studeném ponoru, který, musím říct, je dnes ještě méně studený (dobrá zpráva pro mé ubohé tělo, špatná zpráva pro můj příběh). Vydávám se do „ledové místnosti“ ve Wi Spa, kde se teplota pohybuje kolem 4 stupňů Celsia, abych si to vynahradila. Vyhrnu se ale ven dřív, než chlad skutečně udělá své. Ale světe, div se, moje pleť se rozzáří a plíce při hlubokém dýchání působí trochu čistší nebo tak nějak. Co to znamená?

Do lázní Wi Spa přijíždím třetí den po sobě, abych se z malé cedulky posazené na recepci dozvěděla, že studený bazén je dnes z důvodu čištění uzavřen. (Že by sabotáž ze strany konkurenční publikace???) Neohroženě sedám zpátky do auta a googluji místo, kam se vydám alternativně — a nesmírně mě nakrkne to, které se objeví jako první a které je natolik moderní, že je v něm vstup vyhrazen pouze pro členy. Uvažuji, že tam zavolám, abych vysvětlila svou krušnou situaci (a zjistila, jestli se mi podaří novinářskou účast zdarma). Nakonec se na to vykašlu a v obchodě s potravinami beru za vděk pytlíkem ledu, který po příchodu domů vysypu do vany.

Ve svém domácím, provizorním bazénku moc dlouho nevydržím; fotky v plavkách, které se snažím pořídit jako důkaz mého testování, jsou rozmazané a zrnité jako záběry z bezpečnostní kamery. Ale věřte mi, že na rozdíl od Hailey ve filmu Stick It nevypadám v ledové koupeli ani za mák roztomile. Roztomile vypadám hned po tom; mám růžové tváře, rozzářené oči, a dokonce i pupínek nad rtem, se zdá být vyděšený a prosebně se podřizuje.

Dobře, dneska vypadám... „leskle“, v dobrém slova smyslu. Cítím se jako kreslená verze sebe sama; mám čistou pleť, zářím a přísahám, že mi za poslední čtyři dny nějak narostly řasy. (Fajn, možná jsem si včera večer zapomněla odlíčit řasenku po probdělé noci, kdy jsem se potila na Emo karaoke a zotavovala po půlnočním In-n-Out, ale to je fuk.)

Volám do lázní Wi a dozvídám se, že bazén se studeným ponorem funguje, ale jenom pro dnešek, takže budu muset na víkend vymyslet jiný plán. Jedu do korejské čtvrti, abych se naposledy ponořila do ledové vody v dámských lázních — a přitom si všímám, že tentokrát to jde mnohem snadněji než na začátku. Partička milých, neznámých žen mě vtáhne do rozhovoru o rozlučce se svobodou — a než se naděju, vylézám ze studené vany. Po pěti minutách.

Tak jo, lidi, připoutejte se, protože dnes je opravdu výjimečný den, který bych ráda nazvala Dnem, kdy Emma vyzkoušela kombinaci infrasauny a studeného ponoru a skončila vyzvracením vody s elektrolyty před obchodem s koblihami. Dovolte mi ale, abych se ještě před tím vrátila se svými zážitky zpět: dobří lidé z LIV Infrared Sauna and Cold Plunge byli tak laskaví, že mě a mou kamarádku Jocelyn pozvali, abychom vyzkoušely jejich zařízení. Samozřejmě jsem souhlasila — a opravdu nemohu tento zážitek dostatečně doporučit (i když jsem byla očividně zbabělec, který v chladné vaně vydržel pouze vteřinu, zatímco Jocelyn mě trumfla šesti minutami). Co však také doporučuji: je nejíst bezprostředně předtím a/nebo nemít extrémní kocovinou z karaoke a sýrových hranolků. Během sauny a ponoru jsem se cítila dobře, i když trochu malátně z elektrolytového prášku, který jsem zde bez řečí přijala a poslušně si ho nasypala do vody, ale půl hodiny po odchodu jsem se přistihla, jak zběsile zastavuji auto, abych (odpusťte mi) — vyvrhla své vnitřnosti před obchodem s koblihami pana Treja. Ale to už vlastně víte.

Odpoledne míříme do Orange County na brzkou večeři s prarodiči mého partnera a přitom se rozhodnu využít příležitosti nalíčit se a obléct si novou košili Mara Hoffman, kterou jsem ulovila s 80% slevou. Selfie, které si udělám v autě, mě opravdu ohromí; v posledních letech jsem svou kosmetickou rutinu značně omezovala, takže kombinace řasenky a toho, jak mi týdenní mrazivá metoda (případně moje zbrusu nová řada produktů K-beauty, anebo jiná neznámá síla?) vyčistily pleť, donutí žasnout nad vlastní krásou. Bohužel po večeři náhodně zjišťuji, že mám v zubech nemalé množství steaku, což mě zase rychle vrátí na zem.

Můj dnešní studený ponor je tak trochu výmluva, přiznávám; studenou sprchu jsem vměstnala mezi návrat z večeře a setkání s přáteli v gay baru, a upřímně řečeno, je to nepříjemné a nemyslím si, že by to mé pleti prospělo víc než teplá sprcha. Přesto ve jménu vědy: Vytrvám! Jsem něco jako Oppenheimer v péči o pleť!

Můj experiment skončil v den, kdy jsem své tělo v plavkách Ganni (za které jsem, samozřejmě, zaplatila nehorázně mnoho peněz), rozhodla dostat do Tichého oceánu. Voda není ledová, teplota se pohybuje kolem 4 stupňů Celsia, ale i tak mi připadá extrémně studená. Snažím se na ponor psychicky naladit tím, že si nahlas pouštím „Speed Drive“ od Charli XCX, což musí na kolemjdoucí působit trochu depresivně, ale důležité je, že se nakonec do vln odvážím.

Nemyslím si, že bych se dneska osmělila, kdybych neabsolvovala týden „cold plungingu“. V oceánu se pohupuju jako sexy špunt za horkých dnů, a předstírám, že je voda jen jako ve vaně. Jakmile se však vrátím domů a udělám si peeling, všimnu si, že mám po dni stráveném na pláži výraznější pihy — a ve spojení s nejhladší pletí, jakou jsem za poslední týdny u sebe zaznamenala, je skutečně dokážu ocenit. Jako pleť vylepšující experiment mohu „cold plunge“ vřele podpořit, ale z pohledu zbabělce je možná lepší (a jednodušší) pořídit si pekelně drahý hydratační krém. Ať tak, či onak, pokud vás láká koupat se pravidelně v ledové vodě, právě jsem vám poskytla nejlepší návod, jak s otužováním začít.