Tajná zbraň Jacoba Elordiho, Connora Storie a Jonathana Baileyho. Seznamte se s ženou, která určuje, jak vypadá hollywoodský sexsymbol

Základem aktuálních globálních kampaní těch největších módních domů je dokonalost. Je to slovo, které je spojuje bez ohledu na to, jaký produkt zrovna prodávají. Vidíte Jacoba Elordiho, jak s uhrančivým klidem reprezentuje Bleu de Chanel nebo sekunduje Margot Robbie u kultovního Chanel No. 5. Vidíte Jonathana Baileyho pózujícího pro Armaniho parfémy, vidíte Ethana Hawka, jak s nenucenou grácií nosí obleky Canali. Společný jmenovatel? Amy Komorowski. Hollywoodská groomerka a spoluzakladatelka značky Circa1970, která tiše a bez velkých gest přepisuje pravidla toho, jak dnes vypadá pánská krása a úprava zevnějšku.

K pudrům a pomádám se ale nedostala hned. „Pocházím z uměleckého prostředí a studovala jsem televizní žurnalistiku, ale vždycky mě to nesmírně táhlo ke kráse a k samotnému umění transformace,“ vzpomíná Amy. Zlom přišel záhy. „Po několika letech práce v produkci na stanici VH1 jsem zkrátka dala výpověď a začala asistovat kadeřníkům a vizážistům. Když jsem se konečně osamostatnila, dělala jsem nejdřív vlasy a make-up pro ženy, a až pak jsem přešla k oboru pánský grooming. Můj přístup byl vždy velmi čistý a nenucený, takže mi to vlastně připadalo jako naprosto přirozený vývoj.“

Zvenčí to vypadá jako nekonečná party v záři blesků. Realita je ale mnohem syrovější a Amy nemá potřebu ji lakovat narůžovo. „Je to mnohem méně okouzlující, než jak by naznačoval červený koberec,“ přiznává rovnou. „Skutečná realita znamená brzká rána, pozdní noci, neustálé cestování a dlouhé úseky času strávené daleko od domova. Chybí vám rodina, přátelé a pochopitelně spánek! Jste neustále v pohybu a váš čas vám vlastně nikdy tak úplně nepatří, takže tu práci musíte opravdu, ale opravdu milovat.“

Její postavení v Hollywoodu se nezrodilo přes noc z jedné virální fotky. Ale z výdrže. „Byla to rozhodně kumulace všeho. Samozřejmě, v mé kariéře byly klíčové momenty a klienti, kteří ji pomohli zformovat, ale nevěřím v to, že by vás měl definovat jeden jediný moment. Těchto pravých příležitostí se naskytne mnoho,“ říká. „Dlouhodobá výdrž pramení z toho, že zůstanete nohama pevně na zemi a jste konzistentní, protože víte, že lidé, klienti i příležitosti přicházejí a odcházejí.“

Za tuhle stabilitu ale zaplatila vyčerpáním, kterým si na začátku projde snad každý. „Určitě byly chvíle, které bych dnes řešila jinak. Úplně na začátku kariéry jsem dávala práci až příliš mnoho ze sebe samé. Říkala jsem ano úplně všemu a všem, a ne vždy jsem si uměla nastavit hranice. Právě to mě naučilo, že vydržet coby celebrity groomer v Hollywoodu není jen o talentu, ale o ochraně svého času, energie a standardů.“

Právě z těchto standardů vzešel styl, který sice nemá jasnou nálepku, ale v beauty branži ho poznají okamžitě. „Často mi lidé říkají, že moji práci poznají na první pohled, což je legrační, protože já sama nevím, jak bych ji přesně popsala,“ usmívá se. „Myslím, že se to nakonec vždycky smrskne na snahu udržet všechno maximálně nenucené, ale přitom uhlazené. Mým cílem je, abyste zkrátka neviděli odvedenou práci, ale aby skrze ni vystoupila osobnost toho daného člověka.“

Podívejte se na Connora Storieho na jakékoliv premiéře. Působí, jako by strávil hodiny před zrcadlem? Ani náhodou. Tam přesně je to kouzlo. „Řekla bych, že mi absolutně nejlíp jde vytváření iluze pohybu a naprosté plynulosti, a to od pleti až po vlasy. Nic nesmí nikdy působit ztuhle nebo přehnaně zafixovaně. Musí to zkrátka vypadat přirozeně. V ideálním případě to na lidech působí tak, jako by si udělali sami doma, i když je za tím obrovské množství záměru. Ta technika tam nepochybně je, ale musí zůstat zcela nezjistitelná.“

Tenhle „neviditelný“ dotek pak musí přežít ty nejnáročnější podmínky a nejostřejší objektivy světa. „S něčím takovým, jako je udílení Oscarů, je samozřejmě spojený enormně zvýšený tlak. Všechno je tam mnohem větší a víc pod drobnohledem,“ přikývne Amy. „Zároveň ale platí, že červený koberec je pořád jen červený koberec. I na obyčejné press tour k filmu se dnes tyto momenty fotí a analyzují úplně stejně důkladně. Z těchto akcí se tak vlastně staly zmenšené verze stejného oscarového zážitku, takže můj přístup se vlastně nijak nemění. Pokaždé to zkrátka musí naplno obstát.“

Pohled na mužský grooming se teď razantně proměňuje a Amy to vnímá z první řady. „Myslím, že budoucnost úpravy zevnějšku začíná být mnohem více otevřená, expresivní a mnohem méně svázaná starými pravidly. Muži už nehledají jen takzvanou ‚údržbu‘, chtějí zkoušet nové věci a trochu experimentovat. Vidíme zásadní posun. Grooming už neznamená, že se snažíte něco opravit. Je to o vylepšování, hraní si a především o dobrém pocitu ve vlastní kůži. A to je vzrušující, protože se otevírají dveře mnohem větší kreativitě a individualitě. Upřímně věřím, že muži teď budou stát přímo v čele toho, kam se bude krása v nejbližší době ubírat. Zažíváme skutečnou svobodu, mizí stigmata a otevírá se prostor pro objevování.“

A co ji po těch letech v byznysu zaručeně zvedne ze židle? Podceňování jejího řemesla. „Nejčastější mýtus? Jednoznačně to, že groomeři to mají mnohem ‚snazší‘, nebo že zkrátka jen ‚použijí trochu pudru a pasty na vlasy‘. Je za tím o tolik víc práce a upřímně bych si přála, aby za to byli groomeři trochu víc uznávaní.“ Na druhou stranu, muži si to občas komplikují sami naprosto triviálními chybami. „Neupravené ochlupení! Tedy vlasy na krku, vzadu na šíji, nezkrocené obočí, uši, nos. Trocha obyčejného ‚úklidu‘ v těchto partiích udělá neuvěřitelný rozdíl.“

A když má prozradit jeden jediný produkt, bez kterého by nemohla existovat, nezaváhá. „Svatý grál? Musí to být pleťový olej Circa1970 pro dokonalou přípravu. Bez něj nemůžu dělat svou práci. Je to produkt vše v jednom, který okamžitě hydratuje, rozjasňuje a doslova vrací pleť zpět k životu.“ (Značku založila přímo Amy společně s kolegyní Barbarou Guillaume, pozn. red.).

Když se ohlédne za tím, co ji čeká v nadcházejících měsících, zní čistě nadšeně. „Hrozně se těším na uvedení několika reklamních kampaní, na kterých jsem tvrdě pracovala. Ale tou absolutně nejlepší částí mé práce pořád zůstává nečekaný telefonát, který oznámí, že máte najednou pracovat s někým úplně novým nebo že vás čeká neplánovaná a zábavná pracovní cesta!“

Její závěrečná rada pro ty, kteří si teprve budují jméno, je proto čistě pragmatická. Zázračné tahy štětcem nestačí. „Tato práce je naprosto stejnou měrou o pozorování, jako o samotných dovednostech. Musíte se naučit ‚číst atmosféru v místnosti‘ a umět pracovat nejen rychle, ale efektivně. A pamatujte – na profesionalitě záleží víc než na čemkoli jiném. Být vždycky včas na místě, zachovat naprostý klid a vědět, kdy máte zakročit a kdy je naopak lepší ustoupit do pozadí. Přesně to je totiž věc, která buduje skutečnou důvěru.“