Nová role Madse Mikkelsena. V šedesáti se stal ambasadorem parfémové řady Ermenegildo Zegna

V našem rozhovoru charismatický herec Mads Mikkelsen opakovaně vzpomíná na jednoho člena rodiny, totiž na svého dědečka. Roli dědečka dnes v soukromí zastává i on sám a ta ho šťastně drží nohama na zemi. 

Za dánským hercem Madsem Mikkelsenem, uznávaným pro jeho mimořádnou všestrannost a schopnost vdechnout každé postavě neskutečnou uvěřitelnost, zůstává celá plejáda nezapomenutelných postav, od záporáka z bondovky Casino Royale přes nacistického doktora z Indiana Jonese a nástroje osudu po nejednoznačného představitele hlavní role v seriálu Hannibal. 

A dnes se pro značku Zegna zhostil nové, nečekané role. Stal se tváří její beauty řady, ale své pravé já ani tentokrát rozhodně nezapře. V této dvojroli se představuje coby hrdina filmového snímku napsaného Romanem Coppolou v režii Boramy Viguiera. Příležitost? Uvedení nové kolekce autorských vůní Memorie, která otvírá novou kapitolu tohoto italského módního domu a vzdává hold odkazu jeho zakladatele Ermenegilda Zegny. Muže, jenž byl nejen neskonale elegantní, ale nechyběl mu ani podnikatelský duch a vrozený smysl pro krásu. Snímek se odehrává v prostorách Villy Zegna a je pojatý jako kontemplativní cesta. V kulisách, kde historické dědictví promlouvá silou přesahující slova, se Mads Mikkelsen pohybuje s přirozeností herce a muže, který velmi dobře ví, co znamená nacházet svou sílu v rodinných hodnotách.

Myslím, že svět vůní je přirozeným rozšířením toho, co jsem pro tuto značku dělal doteď. Ale kdybyste mi to řekli před deseti lety, asi bych si to neuměl představit.

Je to tak, nikdy jsem se dost dobře v žádné vůni nenašel. A pak mi dal Edoardo (Edoardo Zegna, ředitel marketingu, digitální strategie a udržitelnosti, pozn. red.) přivonět k jednomu parfému z kolekce Memorie, neřekl mi, o který jde, a mně se okamžitě vybavil můj dědeček. V hlavě mám dodnes živou vzpomínku, jak sedí s napomádovanými vlasy, čte si noviny a ve vzduchu se vznáší vůně kouře. Když jsme byli s bratrem malí, jeho pracovna byla takový náš safe space. A právě tohle osobní napojení mě donutilo změnit názor.

Vůně deště na rozpáleném asfaltu, zatímco jedu se svojí kamarádkou Sharon na kole. Myslím, že nám byly tak čtyři roky.

Co se týče mého soukromého života, moc bych si přál, aby na mě rodina vzpomínala jako na dobrého člověka, kterého měla ráda, a jako na někoho, kdo dělal to nejlepší, co mohl. Odjakživa jsem odděloval soukromý život od práce, mám pocit, že je to tak pro herce nejlepší. Profesně mi jde o to, aby postavy, které hraju, dokázaly rozdávat emoce, smích nebo pláč a aby publikum emočně strhly.

Jsem dobrý mix obojího. V každodenním životě jsem dost praktický, ale jako herec si občas tvořím vnitřní chaos, protože postavy, které přivádím na svět, nemůžou být tak předvídatelné.

Určitě moje děti a teď také moje nová role dědečka.

Sportuju, jak často to jen jde. Ne proto, abych byl nutně ve formě, ale mám to prostě rád. Tenis, cyklistika... Do posilovny chodím, protože je to nutnost, ale jinak mě to tam celkem nudí. Taky udělám dost práce rukama – stavím, pracuju se dřevem. Fyzická aktivita mi pomáhá být mentálně soustředěnější.

Je mi moc dobře. Když mi bylo padesát, bral jsem to prostě jen jako číslo. I teď to tak je, ale s tím, jak si uvědomuju, že to číslo stoupá, se daleko víc snažím užívat si života. Rád pozoruju své děti a vnoučata, moc bych si přál mít dalších dvě stě let jen na to, abych je mohl dál pozorovat. Řekněme, že si trochu lépe uvědomuji, že jednou přijde konec, ale nechci na to myslet. Žiju přítomností a snažím se držet si pevné zdraví.

Jde o něco, co se týká převážně žen. Je mnoho skvělých hereček, které s úderem pětatřicítky najednou ze záře reflektorů zmizí, aby se zase objevily v sedmdesáti. Přitom je tolik zajímavých příběhů, co by se daly vyprávět s hrdinkami od čtyřicítky do šedesátky. Jsem každopádně rád, že se věci pomalu mění tím správným směrem.

Před nějakou dobou jsem dostal pleťovou emulzi, která mi velmi sedla, a od té doby ji používám. Ale s tím, jak člověk stárne, je opatrnější. Používám toho teď více, ale taky mám štěstí, že mám dobrou pleť. A teď se taky můžu navonět parfémem, který mi připomíná mého dědečka.