Prostě to napiš

„Tužkou psaný vzkaz na účtence je pro mne symbolem přátelství. Na Svatojakubské pouti jsem v Pyrenejích potkala Alessandra. Nabídla jsem mu polovinu svačiny. Většinu z těch dvou dnů, co jsme spolu putovali, jsme mlčeli. Dorozumívali jsme se posunky, protože jsme nenašli žádný  srozumitelný společný jazyk a anglicky neuměl. Třetí den vycházel Alessandro na cestu ještě za tmy. Na rub účtenky z restaurace, kterou mi položil na batoh, mi napsal vzkaz: Buen camino! Poutnický pozdrav, který znamená mnohem více než jen Šťastnou cestu!“  
Irena, 28 let

„Jsem jiná. Bez papírku propiskou napsaným nákupním seznamem ani nevyrážím z domu. Bez nich jsem úplně ztracená. Někdy si říkám, že bych si měla psát i seznam, abych nezapomněla jít na ten nákup a vzít si s sebou ten seznam! Propiskou a papírem si supluju mozek.“
Věra, 30 let

„Před pěti lety zemřel můj manžel. Byla jsem hodně dlouho smutná a zkroušená. Pak přišla na návštěvu vnučka Alenka, vytáhla pastelky a nabídla mi: Babi pojď, namalujeme si spolu dědečka! Strávily jsme celé dopoledne vzpomínáním na mého muže. Jaké měl oči a vlasy, jaké brýle, jak se smál a kde všude jsme s ním byli na výletě. Ty sdílené vzpomínky a portrét, který jsme dohromady nakreslily, mne myslím posunuly dál. Už to nikdy nebude jako předtím, ale stále ještě můžu mít hezký život.“ 
Marie, 58 let

„Obyčejná tužka a kus papíru nás opravdu zachránily. Těsně po revoluci v době nedigitální jsme byli na návštěvě v Budapešti. Kamarádi nás ubytovali v půjčeném bytě v posledním patře paneláku. Ráno jsme zjistili, že nás zamkli zvenku, odešli a v bytě není zavedený telefon. Hledali jsme v zásuvkách a našli tužku, papír a provázek. Na papír jsme napsali telefonní číslo budapešťské kamarádky a maďarská slova, která jsme našli ve slovníku: přijít, klíč ne. Vzkaz jsme spustili z okna. Objevila ho paní se psem a z telefonní budky nám přivolala pomoc.
Zdena, 63 let

„Bílé zdi? Ne, ty nemáme. Vítek je nutně potřebuje pro ty své bagry a rakety. Papír mu dávno nestačí. Fixy nebo voskovky, je to jedno. Aspoň je to u nás hezčí.“
Lenka, 26 let