Ivana Tykač: Domov je místo, kde si klidně vezmu podpatky i minisukni. Jen tak, pro sebe

Developerský rukopis Ivany Tykač rozpoznáte podle výhledu, který funguje jako obraz, vysokých dveří a prostoru, který vás nechce ohromit, ale obejmout. Mluví s vášní o recyklaci nábytku, kombinování stylů i o tom, jak design a život nejlépe fungují, když nejsou příliš uhlazené. V jejím světě je domov intimní scénografií pro každodenní existenci, ve které si můžete být stoprocentně sami sebou. A to je možná ten největší luxus.

Určitě jeho specifická vůně, nejlépe vůně nějakého dobrého sladkého pečiva. Když peču, tak nechávám otevřené dveře, aby se mohla vůně čerstvě upečené bábovky rozvinout po celém prostoru. Dělám si poznámku, že takovou vůni by možná bylo fajn vyrábět a prodávat. A samozřejmě musím mít doma celou svou rodinu, aspoň dva lidi, jinak je to prázdný, vylidněný interiér. Prázdný domov mne stísňuje. Obzvlášť, když tam mí blízcí zanechali své poházené věci. Život s našimi dětmi je i život s jejich partnery a kamarády, a když jsem tam náhodou někdy sama, je to divné. Bývám ráda sama, ale ne úplně. Když přijdu domů a na koberci v hale se vyvaluje náš Šimon, novozélandský honácký pes, směs rotvajlera a vlčáka, jsem úplně šťastná.

Přemýšlím o věcech týkajících se krásy a designu. Mám za sebou asi 300 projektů a vždy se snažím dělat každý z nich jedinečný, tak, aby se navzájem odlišovaly. A svobodou je pro mě kreativita. Možnost mísení stylů, nálad. Barev a tvarů. Víte, že každému tvaru sluší jiná barva? To jsem se naučila od Františka Kupky. Hodně ráda cestuji, nechávám se inspirovat barvami a tvary a ty se pak snažím přetvářet v reálný prostor. To mě fakt baví. Baví mne přetvářet staré v nové. Teď se momentálně vyžívám na bytě své dvaadvacetileté dcery, která mi nechala volnou ruku. Myslím, že ten byt bude z velké části vytvořen z věcí „co dům dal“, tedy co sklad dal. Ale má zlatou kuchyň (smích). Staré kousky vytvářejí nový interiér. Přetváření starých designů do nových je moje parketa. Kdysi jsem koupila komodu ze 17. století. Takovou smutnou, ale krásně vyřezávanou. Přetřeli jsme ji na japonskou červenou a dodnes stojí u nás ve vstupní hale. Je to tak osvěžující. Koupím si jednu věc novou, chci ji instalovat, vzpomenu si, že k ní potřebuju prvky, které mám v jiném patře, oběhnu dům a přeskládám interiér. A všechny nutím stěhovat věci sem a tam spolu se mnou, ale zase máme často nový interiér. 

Světlo, výhled do zeleně nebo na panorama města jsou pro mne esenciální. Právě výhledy dotvářejí interiér bytu či domu. Jsou to živé obrazy. Mám za sebou přes 150 realizací půdních bytů a usilovala jsem o individuální design každého bytu. Tady jsem se toho strašně moc naučila o poměrech výšky, šířky a o světlosti. Hlavně věci o světle a jeho působení v interiéru, protože na půdách je často málo světla a současně příliš mnoho světla přímo ze střechy, což je vražednou kombinací.

Miluju vysoké dveře. Musejí mít výšku 240 cm! Minimálně! Nesnáším ty useknuté dvoumetrové dveře, protože právě v prostorách s vysokými stropy tyto dveře působí jako „otvory do kurníku“. Často přijdu do hezkého interiéru, který je ale „zabitý” dveřmi o výšce 200 cm. Ale nejdůležitější je útulnost. Byt je místo pro život, takže musí být napasováno na každého jednotlivého člověka a je třeba vědět, kdo ten člověk je, i jaké maličkosti mu udělají radost.

Dům v domě. Dvoupatrový podkrovní byt v srdci Prahy s výhledem na staré střechy. Přirozená elegance a rodinný komfort.

Projekt, který si Ivana Tykač „vymodlila“. Vesnický dům proměněný v hospodu s atmosférou. Místo, kde design potkává autenticitu.

Za kanceláře TKC Group získala ocenění Kancelář roku. Interiér mj. od Ceccotti Collezioni, světlo, výhled a práce jako životní styl.