Novinky

Nastal čas přepsat tradici novoročních předsevzetí?

Nikdo marnost novoročních předsevzetí nezachytil přesněji než Bridget Jones. “Novoroční předsevzetí: méně pít. A přestat kouřit. A dodržovat novoroční předsevzetí,” říká v úvodní scéně filmu Bridget Jones’s Diary. Všichni to známe. Cíle, které si stanovujeme v lednu, jsou po měsíci nestřídmosti a pocitů viny často nedosažitelné, a když se jich přece jen podaří dosáhnout, váháme, jestli byly dost ambiciózní.
Zkraje každého nového roku jsme bombardováni články a reklamami, které velebí mantru "Nový rok, nová šance", ať už se jedná o zřeknutí se cukru, plastu, nebo investici do členství ve fitku. Celosvětová touha po sebezdokonalování nijak neopadá: aplikace jako Runkeeper a MyFitnessPal mají miliony aktivních uživatelů, motivační knihy zůstávají stejně populární jako kdykoliv předtím a wellness podcasty zažívají novou zlatou éru. Naše záměry jsou obdivuhodné, ale následný tlak může vést k selhání. Tak proč se sami vystavujeme tomuto nekonečnému cyklu očekávání a neúspěchu?
Foto: Arthur Elgort/Conde Nast via Getty Images
Vogue 1992
Tradice novoročních předsevzetí se táhne časem zpět až k obyvatelům Babylonu, kteří na počátku každého roku dávali sliby bohům. Totéž bylo běžné v Římě Julia Caesara a náboženské paralely se objevují i v raném křesťanství a judaismu, kde se věřící snažili být každým rokem o něco lepší. Dnes jsou novoroční předsevzetí běžné po celém světě, liší se jen tím, co si na různých místech lidé přejí. Projekt Zeitgeist od Google Maps z roku 2012 vyzval uživatele, aby sdíleli svá předsevzetí a označili je na mapě, což odhalilo mírné kulturní rozdíly. Například účastníci z USA s větší pravděpodobností sdíleli předsevzetí týkající se zdraví, zatímco uživatelé na indickém subkontinentu se zaměřovali na kariéru a ruští uživatelé na vzdělávání.
Kolik z nás opravdu dokáže dodržet předsevzetí, která si dáme? Studie z roku 2012 v časopise Journal of Clinical Psychology zjistila, že zatímco téměř polovina Američanů si dává novoroční předsevzetí, pouze 8 % je skutečně dodržuje. Pokles úspěšnosti od začátku roku je strmý. Podle průzkumu společnosti Strava, globální sociální sítě pro sportovce, je dvanáctý leden dnem, kdy se většina lidí vzdává svých předsevzetí. V roce 2015 ukázal rozsáhlý průzkum ComRes pro společnost Bupa, že 43 % lidí ve Spojeném království svá předsevzetí vzdalo za méně než měsíc. Počet britských dospělých, kteří úspěšně předsevzetí dodrželi, dosahuje pouze 12 %.
John C. Norcross, profesor psychologie na americké Scrantonské univerzitě (University of Scranton), připisuje tento pokles “porušení abstinence”, negativní kognitivní reakci, která nastává po návratu k něčemu po období odpírání. “Pokud dodržujete rozpočet po dobu šesti týdnů a pak porušíte svůj cíl, můžete říci: Zkazil jsem to, končím,” říká Norcross. “Způsob, jakým reagujete na první selhání, hluboce ovlivňuje, zda se k plnění svých předsevzetí vrátíte.”
Foto: Arthur Elgort/Conde Nast via Getty Images
Vogue 1976
A mnoho lidí to prostě vzdá. Data naznačují, že náš zvyk dávat si velkolepá předsevzetí jde ruku v ruce s vědomím, že je nemůžeme dodržet. V loňském roce průzkum YouGov ve Velké Británii ukázal, že mezi nejčastější novoroční rozhodnutí patřilo lépe jíst, více cvičit, méně utrácet a více spát. Další průzkum prováděný společnosti Bupa dotazoval 2 000 lidí, zda očekávají, že budou dodržovat své cíle. Polovina dotázaných nebyla přesvědčena, že to dokáže, a 20 % lidí připustilo, že jsou jejich cíle příliš ambiciózní a pravděpodobně nedosažitelné.
To se může zdát kontraproduktivní, ale je to důsledek života ve společnosti posedlé sebezdokonalováním. Před dvaceti lety mohlo být novoroční předsevzetí jediným cílem, který jste si v daném roce stanovili, ale nyní jsme vedeni k usilování o dokonalost každý den. Každý měsíc přináší nový koncept – Veganuary (veganský leden), Dry January (leden bez alkoholu), Stoptober (stop kouření v říjnu), Movember (preventivní zdravotní prohlídky mužů) – se závazky, které vyžadují neustálou oběť a disciplínu.
Foto: Arthur Elgort/Conde Nast via Getty Images
Vogue 1976
Sloupkařka deníku Guardian Brigid Delaney popisuje tento střídající se vzor požitkářství a pokání ve své knize z roku 2017 Wellmania: Misadventures in the Search for Wellness. “Mnoho z nás na Západě žije v době dekadence,” píše. “Pohybujeme se mezi přeháněním a omezením, která ukládáme sami sobě se závratnou rychlostí a frekvencí. Je tu vánoční přejídání, poté následuje únorový detox, nebo meditační aplikace, které můžete použít, když potřebujete rychlou přestávku od multitaskingu.”
Výsledkem toho je, že nesplnitelné novoroční předsevzetí zvyšují pocity úzkosti a nedostatečnosti. V roce 2009 charitativní organizace pro duševní zdraví Mind vyzvala lidi, aby nezačínali nový rok vyzbrojeni předsevzetími: “Vyčítáme si domnělé nedostatky a stanovujeme si nerealistické cíle ke změně našeho chování,” uvedl generální ředitel charity Paul Farmer. “Není proto nijak překvapivé, že když selžeme v jejich dodržování, nakonec se cítíme ještě hůř, než když jsme začali.”
Škody mohou být také finanční. Zpráva společnosti Freedom Finance odhalila, že průměrný dospělý člověk vynaloží 4 600 £ (asi 130 tisíc Kč) na financování svých novoročních předsevzetí jako stěhování, nákup auta nebo cestování. Celkem 11 % respondentů uvedlo, že si na pokrytí nákladů vezme půjčku, zatímco 20 % se spoléhá na kreditní karty. Tlak na dodržování předsevzetí je ještě zhoršován sociálními médii, kde nás idealizované obrázky a pečlivě filtrované životy nutí srovnávat se s našimi vrstevníky. Poté, co jsme sdíleli naše předsevzetí s přáteli a rodinou, se můžeme cítit v pasti, abychom je také dodrželi.
Foto: Charles Tracy/Conde Nast via Getty Images
Vogue 1971
Také rozsah, v jakém si novoroční předsevzetí dáváme, může být kontraproduktivní. Pokud jde o špatný zvyk, který byste chtěli zlomit, přemýšlejte o něm v dlouhodobém plánu a ne jako o novoročním předsevzetí, říká Charles Duhigg, autor knihy Síla zvyku (The Power of Habit). “Mnohem důležitější než stanovit si nedosažitelný cíl, jako je třeba uběhnout maraton, je nastavit si splnitelný plán, se kterým můžete začít okamžitě.” Změna by podle něj měla být postupná, bez časového omezení. Koneckonců v závěru zmíněného filmu naše hrdinka Bridget Jones neskončila s pitím alkoholu, nepřestala kouřit ani nezhubla – přesto toho dokázala mnohem více.