Who Am I?

Andrea Běhounková9. 10. 2019

Milý Petere, smím-li Vás tak oslovovat,

Foto: Dan Beleiu

Fotografie z editorialu listopadové Vogue CS s názvem Thank You, Peter

je první den pařížského týdne módy, krátce po podzimním slunovratu, a Paříž pláče. Předchozí dny patřily babímu létu, dnes od rána prší. Slzy padají nejen z nebe, ale kutálejí se i po tisících tvářích.

Vy jste se na nás domluvili?

Když říkám vy, myslím tím Karla Lagerfelda a Vás, pane Lindberghu.

Vypadá to jako nějaká povedená sázka. Jarní týdny módy 2019 se oblékly do černé pro jednoho z nejvýznamnějších módních designérů historie, půl roku poté podzimní fashion week a kostel svatého Sulpicia oplakávají Vás. Oba jste (byli) nejvýraznějšími osobnostmi módního průmyslu, ale jako byste nám svým odchodem z tohoto světa, respektive jeho načasováním, chtěli ukázat… co vlastně? Pomíjivost? Nesmrtelnost? Obojí?

Osobně jsme se potkali pouze jednou, ale to si Vy jistě nemůžete pamatovat.

Bylo to tady, v Paříži. Já z Vás nemohla spustit oči, ty Vaše patřily jen a jen Kate Winslet. Myslím, že to bylo někdy v roce 2005 nebo 2006, ale to není podstatné. Ostatně ani kampaň, pro kterou jste Kate vyfotil a která byla důvodem i našeho setkání. Překvapilo Vás, že jsem promluvila německy, a jakmile jsem se zmínila o svém českém původu, okamžitě jste začal vyjmenovávat – Havel, Kundera… Kafka? … Eva!

„Měl tak silný německý přízvuk, že jsem nikdy nerozuměla, co si za objektivem mumlá. ‚Ja, ja, ja, ja, ja, ja… Beautiful, ja, ja…‘ a tak dále, a tak dále. Přesto jsem cítila jeho lásku, jeho oči hledající mou duši, aby se mohla spojit s jeho. Měl takové vlídné kouzlo a my jsme všechny padaly do jeho velké náruče a nechávaly věci plynout, otevíraly jsme své duše doširoka, osvobozovaly je… Jen aby to všechno mohl zachytit na film. Hrozně mi chybí a pouhé pomyšlení na to, že už neuvidím více jeho práce, mi způsobuje bolest.“
– Eva Herzigová

Po obědě jste vyprávěl, jak se Vám na Kate líbí především to, že má ráda svoje tělo. Že sama před sebou nic neskrývá. Že vše, čím ji příroda obdarovala, respektuje a nakládá s tím s pokorou. Že i když často fotíte nejpůvabnější ženy světa, podle Vás jsou nejkrásnější ty, které se nebojí dívat na svoje neretušované fotografie.

„Peter nefotil, ale zachycoval emoce, ryzí pocity, upřímnost. Dokázal v jedné vteřině zmrazit tolik pravd, že budou existovat navždy. Zachytil moji největší radost, moje největší bolesti. Nikdy jsem mu nemusela pózovat, vždycky jsem to byla já.“
– Helena Christensen

Asi není náhodou, že dušičkové vydání věnované Vaší památce je i o těch, kteří sami před sebou nic neskrývají. Kteří by ještě před pár lety patřili na okraj společnosti a dnes se objevují na obálce Vogue.

Když zemřel Karl Lagerfeld, slíbila jsem si, že nebudu psát místo úvodníku nekrolog. Vám ale dopis napsat musím. Měly jsme takový plán. Já a Karolína Kurková. Že Vás pozveme do Prahy. Že Vám ukážeme, kam chodil na pivo Havel. Kde žil Kafka, Kundera a že tu na Vás jako překvapení bude čekat i Eva… Že s Vámi něco vyfotíme. Pro naši Vogue. Analogem, postaru. Tak, jak jste to měl rád.

Některé věci se nevyplatí odkládat.

Pozdravujte ode mě Francu, prosím.

Že tu chybí.

S láskou a obdivem,

Vera, Finn a Hanne: cover stars listopadové Vogue CS