Society

Na útěku s Evou Doležalovou

Zajímají-li vás možnosti úniku coby stavu mysli, tedy téma aktuálního vydání československé Vogue, trilogie krátkých filmů od režisérky a spisovatelky Evy Doležalové by neměla uniknout vaší pozornosti.
Dílo o osobnostním vývoji, ale také o posunech v chápání sebe samého a svého života na zemi – tak by se dala shrnout tzv. transformační trilogie – tři krátké filmy Sound of Sun, Somnio a Samice od Evy Doležalové. Sama ji popisuje jako surrealistické video album, v němž najdete její nejhlubší pocity.
Dílo bylo představeno krátce před pandemií, v září 2019, a to ve slavné pařížské galerii Centre Georges Pompidou. Toho večera za něj autorku ocenila 7000 Art Company France. Snímek Sound of Sun, kde mimochodem Eva hraje po boku Suki Waterhouse a Seana Penna, se ovšem promítal třeba také na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Vy nyní Transformational Trilogy, jež jde s červnovým vydáním československé Vogue ruku v ruce, můžete díky rozhovoru s režisérkou blíže poznat právě zde.
Evo, věděla jste, že půjde o trilogii, už když jste natáčela Sound of Sun, nebo další díly vznikly až v návaznosti na to, co se ve vašem životě zrovna dělo?
Až v návaznosti. Když jsem natočila druhý díl Somnio, což latinsky znamená sen, uvědomila jsem si, že tyto krátké surrealistické příběhy odrážejí kroky, které v životě dělám. V té době jsem byla na surrealismus velmi fixovaná, pomáhal mi život pochopit a zároveň mi dával utéct.
Jak skrze něj utíkáte?
Vždy jsem jím prchala z každodennosti do jiné reality, která mi otevírala mysl a hladila mě po duši. Surrealismus jde ale podle mě do větší hloubky, jako by v mé hlavě otevíral dveře do takového zvláštního místa, kam mohu vklouznout a rázem chápu věci úplně jinak, možná právě tak, jak by chápány měly být.
Ze stejného důvodu ostatně miluji filmy – nejen tvořit je, ale i sledovat, kdy se vykonstruovaný svět na moment stává vaší realitou. Tvrdá realita? Té je na světě hodně. Právě proto potřebuji utéct, přeměnit se.
Pokud se nepletu, přeměnu zachycuje každý z dílů trilogie. Nejprve v umělkyni, druhý díl pak ukazuje, jak se s tímto světem sžíváte, a třetí zase chápu jako jakési přijetí toho, že jste žena. Dovedla byste vypíchnout konkrétní životní události, co vedly ke každému z dílů?
To je krásný popis. A přesný. Byly to mé příběhy, zachycovaly, kým jsem v daném období byla. Když jsem je vymýšlela, ačkoliv mnohdy jako by ke mně přišly samy, vždy se v nich zračila určitá pravda o mně. V Samici, kde v hlavních rolích hrají Rainey Qualley a Ray Nicholson, je to právě ono přijetí sebe jako ženy a s tím i přijetí své sexuální zvědavosti. Například je tam vykreslen portrét skupiny žen, které se osvobozují od utlačovatelského pohledu mužů, tzv. male gaze.
Sound of Sun to bylo o něco více jednoznačné. Hlavní hrdinka, tedy já, ztvárněná Suki Waterhouse, se stává volnou. Stává se ženou, jakou být má. Potřebuje k tomu ale protiklady jako bílou a černou energii, muže a ženu, jin a jang…
Foto: Courtesy of Eva Doležalová
Eva Doležalová, Sean Penn a Suki Waterhouse v Sound of Sun
U Somnio to tak jasné není. Jde o příběh o dívce, která navštíví naši zeměkouli a její obyvatele, aby poznala něco nového, ale brzy je poslána zpět na svoji planetu. Pochopitelně po této zkušenosti není stejná jako předtím. Jde o metaforu na to, že jsme zde svým způsobem všichni jen na návštěvě.
Samice je pro mě nicméně nejdůležitějším dílem trilogie. Podtrhuji v ní finální uvolnění a projev přípravy na každodenní život jako žena. Tím mám na mysli volnost, kdy žena může být sama sebou a jít si za jakýmkoliv cílem si nastaví.
Co o trilogii málokdo ví?
Že jsem povětšinou byla i kameramankou. Chtěla jsem se při natáčení o filmu naučit co nejvíce.
Trilogie sice končí Samicí, která vznikala už před třemi lety, ale váš život s ní pochopitelně neskončil. Jak pokračuje vaše transformace?
Transformace bude pokračovat celý život, a to je podle mě krásné. Má nová práce je více narativní. Stále se dotýká tématu přeměny, ale řekla bych, že je pro běžného diváka pochopitelnější. Bude to znát třeba v případě mého dalšího krátkého filmu, na němž spolupracuju s Bulgari, ale také mého chystaného celovečerního filmu. Mám ráda, když se postavy v průběhu děje přeměňují. Víc ale neprozradím, snad jen, že se je na co těšit.
Foto: Courtesy of Eva Doležalová
Scéna ze Samice
V co nebo v koho se právě teď přeměňujete vy?
To je dobrá otázka. Řekla bych, že jsem v přerodu v ženu, kterou mám v plánu být. Je to žena, která ví, co chce, je silná a nic si nenechá líbit. Cílevědomě si jde za svým. S věkem jsem nabrala určitou sebejistotu a dnes mohu s jistotou říct, že jsem na správné cestě. I když transformace někdy bolí, ve filmu i v životě, vždy to je k něčemu dobré.
Na co nejdůležitějšího jste během tvorby trilogie přišla?
Že filmy jsou něco, co chci dělat do konce života. Jsem ráda, že jsem začala se surrealismem, do budoucna se mu asi už moc věnovat nebudu, ačkoliv s lehkostí ponechávám jeho odlesky i ve své narativní tvorbě.
A jaké poselství byste ráda, aby si z ní divák odnesl?
Především ji musí sledovat s otevřenou myslí. Pro každého tyto krátké filmy znamenají něco jiného. To je na surrealismu krásné, je v něm hodně lehkosti, ale zároveň plno utajených významů a pocitů. Vysvětlení je na divákovi.