Móda

MBPFW, den čtvrtý: nostalgie, návrat k přírodě i cirkus barev a latexu

Čtvrtý den pražského fashion weeku se unisono nesl ve znamení žen. Ve svých kolekcích Zuzana Kubíčková, Dominika Kozáková a Petra Ptáčková předvedly vlastní přístupy k módě a také světu. Závěrečné přehlídky MBPFW exkluzivně pro Vogue CS komentuje Eva Sýkorová Čomborová.

Zuzana Kubíčková

Pro svou kolekci Kubíčková zvolila prezidentské apartmá hotelu Four Seasons Prague a dobře udělala. Oděvy tak nebyly jen staticky a programově vypuštěny na molo, ale byly vsazeny do reálného interiéru, ve kterém člověk spí, koupe se, čte, prostě žije a bydlí. 
Foto: Martin Štembera
Měly tak nejen možnost doslova ožít a říct příběh, ale mohly být i detailně zkoumány, osahány a analyzovány zblízka. To jen dokazuje, že Kubíčková (jinak už teď velice zkušená návrhářka) se toho vůbec nebojí, má dostatek sebevědomí a sebedůvěry, a to právem.
Linie Pop by Zuzana Kubíčková je nepochybně vyzrálou a ucelenou výpovědí návrhářky, která vůbec nemá ambici být trendy, šokovat či zaujmout prvoplánovým způsobem. 
Pohybuje se v klasice, romantice a nositelné nostalgii, její kolekce se dá nazvat i kapslovou, obsahovala totiž všechny základní elementy, které by zákaznice Koubíčkové měly ve svém šatníku mít: kvalitní spodní prádlo, negližé, které nemusíte nutně nosit jen pod oděvy, malé černé koktejlky (které jsou navzdory své jednoduchosti překvapivě ženské) a minimalistické sako, které lze obléknout k džínám i na šaty. Když struktura, tak plisé, jemná krajka a tyl, když silueta, tak subtilní plisé, čisté linie a přímočará jednoduchost v tom nejlepším slova smyslu. Celková nálada kolekce je ženská a sofistikovaně noblesní, srší z ní panenskost a čistota klasického pojetí ženské krásy. Bravo.

Petra Ptáčková

Tato show se opravdu dá vnímat jako částečná performance, kde se v prostoru stage za zvuků ptáků, zvířat a mluveného i robotického slova doslova děla interaktivní přehlídka. Konstrukce mola připomínající betonový kmen stromu posloužila jako focal point a naznačila mnohé. 
Foto: Martin Štembera
Ptáčkové (která má dostatek zkušeností ze světa) magický realismus je při bližší analýze docela umně zpracovaný, a to na všech frontách. Schopnost vrstvit je jí vlastní, což bylo evidentní od velice efektního prvního looku sestaveného z parky a čepice v army zelené, pastelového batikovaného topu a pleteninové tuniky v hnědé a bordó. 
I detaily byly skvělé, aplikace na zadní části svrchníku měly identický abstraktní potisk jako například batoh – návrhářka zkrátka nenechala nic náhodě.
Ptáčková má smysl pro detail, ten se odráží i v doplňcích, doslova si vyhrála s pokrývkami hlavy, šálami či ledvinkami, které byly samy o sobě zajímavé, vůbec ne však rušivé. Ukázala také, že umí kombinovat různé materiály, nebojí se spojit pleteninu se saténem a bavlnou. Chápe také efekt použití tenčích a hrubších materiálů a umí je na sebe poskládat tak, aby byl celek chunky, ne však homeless. Pruhy, batiky, nápisy, směs materiálů, siluet a detailů tu překvapivě působí zcela namístě. Kolekce má kontemporární atmosféru i strukturu a vcelku chytrou dimenzi. Není pro každého, nutí však zamyslet se a vyzývá k návratu k přírodě, což je téma velmi aktuální.

Dominika Kozáková

Od prvních tónu Supermodel od Ru Paula bylo jasné, že tohle bude show se vším všudy. A také byla. Kozáková uzavřela MBPFW cirkusem barev, latexu a disco outfitů, ve kterých by se svého času do Klubu 54 nestyděla přijít ani Edie Sedgwick. 
Foto: Martin Štembera
Batika, zdá se, byla jednoznačným hitem aktuálního pražského týdne módy, objevila se totiž různě zpracovaná a v mnoha kolekcích včetně té od Kozákové, která ji také použila, v tomto případě na rozevlátý satén. Crazy vzory (tříčtvrteční šaty s potiskem psů a růží či karetních symbolů) střídaly více odhalující než zahalující topy (pokud se dá kousek látky takto nazvat) v kombinaci s kalhotami převážně s vyšším pasem. 
Styling také rozhodně nenudil, byl barevný a excentrický jako přehlídka sama, což je naprosto v pořádku. Móda totiž mívá i polohy divadla, kabaretu či travesty show, příště by se však autorka rozhodně měla zaměřit na samotné zpracování oděvů, které, upřímně řečeno, mělo dost velké rezervy.